Mé známé nedávno nečekaně zemřel manžel. Horor. Kromě zoufalství ze ztráty blízkého byla katapultována do situace, kterou si nikdy ani ve snu nepředstavovala. Zůstala bez prostředků.
Na krku nejen domácnost, ale i firma. A banka logicky všechny manželovi účty zablokovala.
Vyřízení pozůstalosti trvalo asi čtyři měsíce. Standardní, a ještě celkem rychlé. Rodina sice solidní úspory má, jenže známá se k nim nemohla dostat. Vše, co se financí týče, řešil manžel. Musela si půjčovat po známých do doby, než dědictví bylo uzavřeno a dostala se tak k penězům a majetku.
Závěr: i když má člověk klapající manželství a skvělé vztahy v rodině, každý z manželů by měl mít přístup k hotovosti alespoň na půl roku provozu domácnosti. Říká se tomu likvidita. I hotovost jde rozdělit na hromádky. Něco na korunovém účtu, něco v eurech a část na kterou se sahá jen když je člověk opravdu v úzkých. Tzv. rezerva „co kdyby“.
Banka a úmrtí manžela-manželky
O úmrtí majitele účtu se banka dozví od notáře, ale oznámit je může i druhý z manželů.
Nestačí znát heslo. Banka účet stejně zablokuje.
Banka zastaví platby, u kterých to majitel účtu určil a které už po jeho smrti nemají význam. – Pokud si majitel účtu ale při jeho zřízení zvolil možnost, aby nastavené odchozí platby na trvalých příkazech, SIPO a inkasu pokračovaly i po jeho smrti, pak se také tak děje, upozornil portál měšec.cz.
K penězům na účtu zemřelého se může druhý z manželů bez prodlevy a čekání na vyřízení pozůstalostního řízení dostat jen za předpokladu, že byl ještě za života zemřelého určen disponentem. Ten může zrušit i trvalé příkazy.