Řada střadatelů do zlata je nervózní, když zlato klesá nebo jiní zase panikaří, když zlato roste. Přitom není důvod ani k jednomu.
Zlato je jako železná rezerva rodinného rozpočtu. Není třeba mít všechno své bohatství ve zlatě. Na prvním místě jsou bydlení, zdraví a vzdělávání. Když ale zbývá něco navíc, dává zlato smysl. Hospodáři přikupují postupně. Činí tak především když cena zlata klesne.
Po zhruba deseti letech dává smysl počkat na okamžik, kdy je zlato na cenovém vrcholu a část zase prodat. A třeba výnos investovat do nové střechy nebo na zahraničního studia pro svou ratolest, anebo je-li člověk už v důchodu, si peníze ze střádaného zlata prostě užít.
Třeba se nabízí koupě pěkného pozemku, ale chybí jen sto dvě stě tisíc korun. Dlouhodobý střadatel do zlata pak nemá problém přesunout tři čtyři unce zlata se ziskem do nákupu pozemku.
Hlavně by se člověk neměl nechat ovládnout strachem a hamižností, nenechat se strhnout davem. Chladná hlava.
Úroky na účtech? Tam kde jsme byli
Banky začaly úročit vklady pěti, šesti procenty. Je to ovšem vykoupeno zdražováním, inflací, samozřejmě. Pokud jsme před pandemií měli v bance úrok 0,5 % a inflace byla 3 %, tak jsme byli v mínusu 2,5 %. Dnes máme v bance 5-6 %, oficiální inflaci 8,5 %, tak jsem stále 2,5 % v mínusu. Střadatel je tam, kde byl.
I na spořící účty patří peníze na brzkou spotřebu. Přitom rok, dva, nic nejsou. Peníze jsou jen oběživo.