Baví mne, když čtu, kolik úspor české domácnosti mají. Otázka je totiž kdo to má, a v jaké míře. Zhruba osmdesát procent bohatství se totiž podle dlouhodobých odhadů koncentruje do rukou jednoho procenta populace. A tak to je i u nás. Je pravda, že Češi jsou velmi konzervativní a mnoho z nás má prostě jen peníze na účtu. Potíž je v tom, že inflace je nemilosrdná. Co je to dnes deset tisíc?
„Domácnosti si celkově meziročně reálně opět pohoršily. Míra úspor zůstávala dál na vysoké úrovni, avšak je třeba mít na paměti, že jde o souhrnné číslo. Nic totiž nevypovídá o tom, kdo tyto úspory tvoří a disponuje s nimi. Zhruba polovina domácností si v průběhu měsíce nezvládne dát stranou ani dva tisíce korun,“ napsal nedávno hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.
Připomíná, že česká ekonomika se sice loni nevyhnula propadu, firmám se však i v této situaci dařilo udržet si nadprůměrnou ziskovost a byly ochotné i více investovat. „Pomaleji rostl objem vyplacených mezd zaměstnancům. Naproti tomu objem sociálních dávek rostl výrazně rychleji s tím, jak pokračovala na inflaci vázaná valorizace penzí,“ dodal Dufek. A to je ten hlavní problém: z čeho a v jaké výši bude stát platit důchody za dvacet let? Nemá smysl pořád přepočítávat čísla. Teď mají sociální systém zachraňovat živnostníci vyššími odvody na tzv. sociální pojištění. Zvyšovat jen odvody a přehazovat zboží a služby v DPH systémově kasu nespasí.
Historie mluví tvrdě, ale jasně. Co bude základní penze za dvacet let? Možná, tak týden žití. Myslet na zlaté úspory se vyplatí včas. Když nemá stát peníze, zvýší například daň z nemovitostí a další. Ale jak ještě dlouho?
