Najednou mi cinklo třicet

Nedávno jsem vyslechla rozhovor ve vlaku, který mne potěšil, protože pán vystihl přesně to, co dělám. Jak jsem pochopila, šlo o zvukaře u filmu nebo z televize. Zřejmě menší firmička. Upovídaný chlap kolem padesátky s chlapeckým úsměvem.

Seděl se starším kolegou a bavili se, jak jinak, nejdřív o autech, jak ty nové jsou údajně děsně poruchové, pak něco o ženách, a došlo i na peníze. Nejdříve si posteskl, jak mu rostou náklady, jak je technika drahá, ale jak se ukázalo, pořád si vydělá dost na to, aby – i když zaplatí vše rodině – něco zbylo navíc.

„Posílám patnáct stovek měsíčně do bitcoinu. Nejsou to zas tak velké peníze, to brácha víc prokouří,“ říkal kolegovi. To jsem zpozorněla, protože se tím dost zabývám.

A pak mne zahřálo, když dodal: „Mám to u Golden Gate. Starají se mi o to. Neřeším, jestli to jde nahoru nebo dolů, prostě to tam dávám. A mile mne překvapilo, když jsem potřeboval nedávno koupit auto. Kamarád mi ho dohodil za super cenu, ale pořád mi chybělo. Tak jsem jim zavolal, jak to vypadá na tom mém bitcoinovém účtu, že bych potřeboval něco prodat. A člověče, oni mi obratem poslali třicet tisíc. Cinklo to po osmnácti měsících, a to jsem ani neprodal vše. Jen jsem si vybral peníze, které mi chyběly. Je to fajn, jen tak navíc, ani s tím nepočítáš.“

A přesně o tomhle tahle investice je. Je ale k tomu dobré mít osvědčeného investičního partnera, investovat jen takové peníze, které jsou opravdu navíc, a vědět, že když cena padá, tak není třeba podléhat panice, ale průběžně přikupovat. Průměrování, zejména u bitcoinu, dělá skvělou práci.