Potřebujeme národní strategii – nejen sliby do voleb
Blíží se volby a mnoho lidí kolem mě říká: „Nevím, koho volit.“ Rozumím tomu. Většina programů je zaměřená na krátkodobé sliby – daně, školství, zdravotnictví – ale jen málo stran mluví o tom, kam by měla Česká republika směřovat za 10, 20 nebo 30 let.
A přitom právě dlouhodobá strategie je to, co rozhodne o naší budoucnosti – o tom, jestli budeme energeticky soběstační, jestli si udržíme konkurenceschopný průmysl, a jaké místo bude mít ČR v Evropě i ve světě.
Co mi v programech stran chybí?
Když se podíváme na současnou politickou scénu, málokde najdeme odpověď na otázky:
Jak zajistíme stabilní a dostupnou energii pro domácnosti i průmysl?
Máme plán B, pokud se Evropská unie bude dál drolit nebo měnit k nepoznání?
Jak se postaráme o potravinovou soběstačnost a ochranu půdy a vody?
Budeme mít vlastní měnu jako pojistku, nebo směřujeme k euru?
Jak chceme udržet bezpečnost a prosperitu pro příští generace?
Politici často řeší jen čtyři roky dopředu. Ale energetika, ekonomika a geopolitika jsou horizont na desítky let. A bez vize se těžko řídí stát.
Jak by mohla vypadat vize pro ČR
Dovolím si nastínit deset pilířů, které by podle mě měla obsahovat každá rozumná strategie:
Energetická soběstačnost – jádro + moderní technologie.
Silný průmysl – robotizace, inovace, export.
Potravinová jistota – zdravé jídlo z domácích zdrojů.
Vlastní měna – stabilita a pojistka.
Chytrá diplomacie – spolupráce, kde dává smysl.
Technologie a digitalizace – méně byrokracie, více inovací.
Bezpečnost – silná obrana, kontrola hranic.
Fiskální odpovědnost – investice do budoucnosti, ne jen spotřeby.
Vzdělání a kultura – kritické myšlení, identita, dovednosti.
Plán B pro EU – připravenost na každou variantu.
Ne proto, abychom se odpojili od světa. Ale proto, abychom měli jistotu, že o naší budoucnosti rozhodujeme my sami.
Co s tím můžeme dělat my, obyčejní lidé?
Možná nemáme přímý vliv na vládní strategii. Ale máme vliv na svůj vlastní život.
Diverzifikujme své finance. Nesázejme vše na jednu kartu, ať už jde o měnu, investice nebo práci.
Budujme rezervy. Ať už v penězích, energiích nebo znalostech.
Ptejme se. Nespokojme se s tím, že „nějak bude“. Máme právo chtít od politiků odpověď na dlouhodobé otázky.
Závěr
Tento text není politická agitace. Je to spíš pozvánka k zamyšlení. Pokud nemáme jasnou vizi, riskujeme, že budeme jen pasivně přijímat rozhodnutí zvenčí.
Já osobně věřím, že Česká republika si zaslouží plán. Ne sliby na čtyři roky, ale vizi na desítky let dopředu. Protože jen tak budeme mít jistotu, že naše děti a vnoučata budou žít v bezpečné, prosperující a svobodné zemi.