Státy jsou nemocné. Je čas začít si krýt záda.
Dluhy států včetně Česka se prohlubují rychleji, než jsme kdy viděli.
A nejde o drobné.
Jde o biliony, které se budou splácet po generace.
Otázka zní:
Kam až to může zajít?
A co to znamená pro naše úspory, majetek a budoucnost našich dětí?
Kam to směřuje
Vysoké zadlužení omezuje schopnost vlád reagovat na nové krize pandemie, ekonomické propady i bezpečnostní hrozby.
Zatímco dříve mohly státy spustit stimulační balíčky nebo snižovat daně, dnes je jejich manévrovací prostor mnohem menší.
Státy sice mohou znovu „tisknout peníze“, historie to ukazuje jasně ale takový krok má svou cenu:
- inflaci,
- znehodnocení měny a úspor,
- změny v daňové politice.
Jinými slovy, systém lze udržet – ale už ne bez následků.
Každý nový deficit je ve skutečnosti odložená daň.
Dnešní výdaje jsou financovány z půjček, které budou muset splácet dnešní mladí – a jejich děti.
To znamená jediné:
- vyšší daně,
- menší sociální jistoty,
- větší tlak na jednotlivce, aby se o svou stabilitu postaral sám.
Dluh jako tichý zloděj budoucnosti
Když stát hospodaří na dluh, soutěží o kapitál se soukromým sektorem.
Čím víc si stát půjčuje, tím méně peněz zůstává pro firmy, inovace a rozvoj.
Ekonomika se tak postupně zpomaluje, produktivita klesá a životní úroveň stagnuje.
Jinými slovy dnešní generace si bere na úkor těch, které se teprve narodí.
Historie se opakuje
Kdo se dívá do historie, vidí vzorce.
Řím nepadl ze dne na den.
Nezhroutila se armáda ani kultura ale ekonomika.
Rozbujelý stát, přebujelé výdaje, inflace a ztráta důvěry v měnu.
Zánik neznamenal konec civilizace.
Ale znamenal, že „nezůstal kámen na kameni.“
Zrodilo se něco nového po velkém výplachu.
Co z toho plyne pro nás
Stát jede z podstaty.
A čím víc se zadlužuje, tím menší prostor má chránit jednotlivce.
O to víc je na nás, abychom chránili sebe a své rodiny.
To neznamená žít ve strachu.
Ale přemýšlet zodpovědně:
- diverzifikovat majetek,
- budovat rezervy,
- nespoléhat jen na státní sliby.
Kdo si dnes začne krýt záda, nebude zítra překvapen.
Závěr
Není to poprvé v dějinách, kdy státy přetížily svůj systém.
Ale je to poprvé, kdy máme tolik možností, jak si vybudovat vlastní jistotu mimo něj.
V době, kdy se státy zadlužují, je moudré mít vlastní plán „B“ plán nezávislosti.
Protože jistota se už dávno netiskne ta se tvoří.