Oficiální letošní inflace se blíží k sedmi procentům. Nevěřím tomu číslu, když vidím, jaké účty chodí domácnostem za energie, jak se zdražují potraviny, co se to stalo s cenami materiálů. Skutečná ztráta hodnoty peněz je za pouhý rok mnohými investory odhadována na zhruba dvacet procent. Kdo staví, tak vidí, že z milionu na účtu má za rok reálně půlku.
„Inflace roste všude v Evropě. A zdaleka není u vrcholu. Už teď je v Německu nejvyšší za 29 let. Jenže peníze uložené na účtech v bankách ztrácejí inflačně na hodnotě mnohem rychleji než tehdy,“ napsala na konci listopadu uznávaná ekonomka Markéta Šichtařová.
Guvernér České národní banky Jiří Rusnok opakovaně avizoval, že úrokové sazby v ČR se ještě zvýší. Logicky. Aby se zvýšila cena peněz a brzdil se tak řítící se inflační rychlík.
Jenže, je to jako by se ho snažil krotit výpravčí jedné malé stanice na celé dlouhé trati. Inflace je u nás z dovozu. Odvíjí se od světových cen surovin, energií a od politiky světových centrálních bank, minimálně té evropské. A ta se ke zvyšování úrokových sazeb nemá. Pořád vyrábí super levné peníze.
Super levné peníze se domácnostem hodně prodraží
Možná tím na nějaký čas drží nad vodou velké ekonomiky. V našem případě pomáhají levné peníze vývozcům.
Domácnostem, střadatelům, a menším konzervativním investorům ale levné peníze v kombinaci s enormním tempem zdražování odkrajují z úspor jako když rozvodněná řeka odemílá a nevratně sebou strhává dosud pevné břehy.
Levné peníze nejsou výhra ani pro lidi, kteří si nabrali hypotéky a nemají rezervy.
Prvních pět let sice dostali super levné sazby pod dvě procenta, ale co pak dál v dalších dvaceti letech? Člověk si snadno a rychle zvykne na levné peníze, jenže vyprší fixace a naskočí mnohem vyšší splátky. Dlouhodobě byly úrokové sazby běžné pět, šest procent. Ne dvě procenta.
A to se pak na začátku super levné peníze hodně prodraží, obzvláště, když nemovitosti nominálně stojí dvakrát tolik než před deseti lety.
Potraviny nejdražší za deset let
Nezdravá inflace se v minulosti vždy ukázala na zdražování potravin. Bylo tomu tak ve dvacátých, třicátých letech minulého století, a ne jinak tomu bude v další skutečné ekonomické krizi.
Podle Organizace pro výživu a zemědělství (UN FAO) dosáhly světové ceny potravin v říjnu desetiletého maxima. „Global Food Price Index sleduje ceny 95 různých potravinářských komodit a za poslední rok stoupl o více procent. Rostlinný olej zdražil celosvětově o 74 procent, cukr o čtyřicet procent, pšenice, kukuřice či rýže o více než pětinu,“ všímá si v listopadové zprávě analytik Saxo Bank Ole Hansen.
Jistá starší dáma žijící dlouho v Německu se mi nedávno svěřila, že se obává měnové reformy. A není jediná, od koho podobný názor slýchám. Nemusí ale dojít ke znehodnocení peněz ze dne na den jako v padesátých letech. To není třeba. Vysoká inflace úplně stačí na to, abychom si za své peníze koupili mnohem méně.
Svůj hrad-pozemek-kovy a něco pořád v kapse
Co teď, jak zachránit úspory? Staří hospodáři v tom měli jasno: část do svého bydlení, do svého „hradu“, tedy do bydlení, část do pozemku, část do zlata či stříbra jako zásoby do níž se sahá jen když je opravdu nejhůře. Už před sto a více lety rozdělovali bohatství, sázeli na více „koní“ a dbali, aby něco málo měli pořád v kapse v aktuálních penězích, Vydělat, otočit.
Něco může člověk dát i do akcí, ale měl by z nich umět v čas vystoupit, což se těžko dělá, když v posledních letech rostou a panuje euforie, že porostou pořád. Jsou zde i alternativní možnosti jako je Bitcoin. Pokud jsme ale hospodáři, tak se držíme starého a známého rozdělení svého majetku do více oblastí.
Patřím mezi lidi, kteří důvěřují více hmotným statkům. A podle všeho nebudu výjimka.
„Drahé kovy znovu vykazují známky oživení,“ hlásil v listopadu analytik Saxo Bank Ole Hansen.
Zlato ani stříbro ale nejsou k tomu, abyste dnes levněji koupili a zítra dráž prodali. Mají tvořit část rodinného nebo osobního bohatství. Někdo říká pět procent, někdo má v kovech dvacet procent. Záleží, jak moc důvěřujeme tomu, co se kolem nás reálně děje, ale mnohem důležitější je vůbec nějaké mít. A nesahá se na to. Je to pojistka na „blackouty“, „lockdowny“, na stáří, pro případ vážné nemoci.
Zlato a stříbro nejvíce poslouží, když opravdu už teče do bot.
Nutno dodat, že v žádném případě nevěřím pozlaceným certifikátům. Papírové zlato. Ti, kteří tyto certifikáty tisknou, ve skutečnosti tolik zlata nemají, na kolik vydali papírků.
Kov je kov, ten má mít člověk fyzicky v ruce. Ať už ho koupí rovnou, protože má v bance volné peníze, nebo ho kupuje postupně třeba formou spoření, aby si pak odnesl cihličky.
Jde cena stříbra dolů? Fajn, přikoupím. Držím zlato a zrovna se jeho cena nějakou dobu nic moc nehýbe? Investoři nemají rádi „olej“ na vodě. Ale ani ten přece nevadí.
Klid bývá předzvěstí bouře. Když nastaly první covidové uzávěry, a to byla velká bouře, zlato enormně vyletělo na horu. Lidi se cítili ohroženi, a kupovali tak, že dokonce ani nebylo k mání.
Kdo myslí na zadní vrátka, a má bohatství bez ohledu na jeho velikost rozdělné do více oblastí, toho propady, a naopak raketové vzestupy nechávají v klidu. Ví, že zlato a stříbro vždy v daný čas snadno promění za životní potřeby, bude-li třeba. Za každého počasí. A nejvíce se hodí, když je opravdu nejhůř.
Začněte investovat do drahých kovů. Poradím Vám, jak…
Mám pro Vaš 5 tipů, jak začít investovat do vzácných kovů. Najdete zde>>>
Můžete mě kontaktovat a zeptat se na to, co potřebujete vědět.
Ing. Renata Vyoralová, +420 603 174 469 , renata@vyoralovarenata.cz