Spousta lidí v mém okolí jsou pracovití a kreativní. Vydělají si, protože nelení a nečekají kdo jim co dá. Proto mají. Jenže, kam peníze dát, aby je nesežrala inflace?
Moji známí například kupují apartmány v zahraničí, na Tenerifé, v Albánii. Jsou nadšení z nákupní ceny, z toho, že mají případně kam zmizet, o pronájmy se jim tam starají místní správci, přináší to peníze. Zůstává zde ale jistá závislost na tom, zda je správce seriózní. A mohou také nastat geopolitické situace, jež zabrání se k nemovitosti dostat.
Jiný si v našem kraji postavil malý činžovní dům. Ještě ho dodělává a už má na polovinu bytů podepsané smlouvy o nájmu.
Ta stopětka v téměř panenském stavu…Ach bože…
S velkým nadšením mi popisoval další známý atmosféru na aukcích na Retro Garáži v Lysé nad Labem. Staré jawy dosahují statisícových částek, některá vozidla jdou přes milion.
Každý z účastníků aukce vám řekne, že je milovník starých strojů, ale také, že to bere jako investici. Proti inflaci.
Zrovna na veterány ale musí mít člověk opravdu zázemí: hlavně znalosti, moderně řečeno expertizu, protože se kolem nich točí i dost šejdířů. Zmršenou repasi vydávají za zdařilou opravu, originální díly jsou z dnešní Číny, stav „téhle úžasné sto pětky“ podle nich je, cituji: „téměř panenský.“
Takže u veteránů, hlavně těch, které mají hodnotu jen na našem území, velký pozor.
Musí je mít i člověk kam bezpečně uložit. Pojišťovny je pojišťovat moc nechtějí.
Přesto mám známého, který má tento svět rád. A věří, že tak ochrání své úspory. „Starý buben do staré jawy“ bere jako nejlepší investici. Staré motorky zároveň opravuje. Koníček ho živí lépe než zaměstnání.
Spí klidně ten, kdo více hromádek má
Ten investuje do toho, ten do onoho. Všichni ale mají jedno společné: nedůvěru v ekonomiku.
Zároveň je většina orientována jen jedním směrem. Přitom pro investora i střadatele je nejbezpečnější rozdělovat své investice. Nějaká akcie, třeba ČEZ, nemovitost na své bydlení, případně pak na pronájmy…kus půdy…kus zlata...a pak třeba i nějaká alternativa, jako jsou veteráni.
Zkrátka, rozdělovat je dobře.