„Peníze sice mám, ale na byt stejně nedosáhnu. Ceny jsou úplně mimo a zájemců je tolik, že bych se musela zadlužit na dvacet let.“ Tak mi to nedávno popsala Katka, třicetiletá markeťačka z Prahy, která už přes rok hledá vlastní bydlení.
Má slušný příjem, pracuje ve známé firmě a chce se konečně osamostatnit. Jenže realita je jiná:
„Splátka hypotéky by mě vyšla stejně jako nájem. Ale na každý trochu slušný byt se tlačí desítky lidí. Na prohlídkách je to boj – už mě to unavuje.“
Navíc jí trápí, jak rychle byty zdražují. Za půl roku prý u některých lokalit cena vyskočila o půl milionu. Takhle nevypadá „průměrná inflace 3 % ročně“. Ceny bydlení rostou podstatně rychleji než běžné zboží.
Před třinácti lety stál běžný byt na pražské Lhotce kolem 2,5 milionu. Dnes se šplhá ke 7 milionům. Mzdy sice taky rostou, ale ne takhle dramaticky. Dočasný pokles cen, když vzrostly hypoteční sazby, už dávno skončil.
Je zvláštní, že i když má někdo něco našetřeno a třeba i prodá rodinný pozemek, stále to nestačí. Bez hypotéky se neobejde – a i s ní na byt často nedosáhne. A být na to všechno sám? To je těžké.
Katka si všechno zařizuje sama, má svobodu – ale taky nese sama všechna rizika. Je snadné říct:
„Byty jsou předražené, stát má stavět víc, stavební řízení je příliš pomalé…“ Jenže realita se tím nezmění.
Řekla jsem jí: buď ráda, že máš nějaké peníze. Když to teď nejde s bydlením, užij si výhod nájmu – hlavně flexibility. A svoje úspory nenech ležet. Rozlož je. A nech je pracovat.
Nejde o nic složitého. Stačí mít někoho, kdo se v investicích vyzná. Rozumně rozdělit – něco do akcií, něco do zlata, možná i do bitcoinu. I bez vlastní nemovitosti můžeš růst. A až se situace na trhu změní – budeš připravená.
Nejlepší investice?
Ta, která tě nenechá stát na místě. Protože cenovka bytu je jen číslo. Důležité je zdraví, vztahy a to, jak se dnes rozhodneš o své budoucnosti.