Některé zprávy jen prolétnou kolem a neřeším je. Co neovlivním, tím se nestresuju. Jenže chápu, že lidé se bojí o to, co si vybudovali. A některé zprávy prostě ignorovat nejde.
Například když ekonomové varují: „Obchodní válka mezi USA a EU hrozí recesí.“ Co to znamená? Propouštění, zdražování, oslabení ekonomiky. A když k tomu připočteme problémy německého hospodářství, rozhodně není důvod k optimismu.
Do toho se znovu řeší euro. Firmy ho už dávno používají, ale pro domácnosti by jeho zavedení mohlo připomínat měnovou reformu. A ty většinou znamenají jedno – stát si polepší, občané méně. Stačí se podívat do Chorvatska, kde ceny po přechodu na euro vyletěly tak, že lidé začali bojkotovat obchody.
Další problém? Jakmile se vzdáme vlastní měny, o naší ekonomice už nebudeme rozhodovat sami. A v unijních strukturách platí jednoduché pravidlo: někteří jsou si rovnější. Malé státy často jen doplácí na problémy těch velkých.
Euro u nás připomíná dlouhý přechozený vztah. Možná to neovlivníme, ale ať už bude výsledek jakýkoliv, dává smysl část úspor rozložit do aktiv, která si svou hodnotu udrží bez ohledu na měnový systém. Protože jistota? Protože jistota je dnes luxusní zboží.