Řada rodin má část úspor ve zlatě a v neklidné době přikupují. Jenže kam zlato schovat, aby ho nenašel, kdo nemá, ale rodina se k němu kdykoliv mohla dostat? Slýchávám od klientů různé nápady. Třeba do základové desky pod kurník nebo zahradní domek, přičemž dané místo zalijí jen velice tenkou vrstvou betonu, která snadno povolí po ráně krumpáčem.
Řada lidí si své zlaté rezervy zakopává na zahradě, třeba ke stromu. Pozor ale na to, protože půda pracuje…Slyšela jsem i o malém zlatém pokladu ve psí boudě.
Tak pokud není místo v povodňovém pásmu, proč ne. Někdo jen pod tenkou vrstvu zdicího materiálu schoval zlato do zdi garáže.
To, co platí u investic obecně, tedy mít více želízek, platí i v úschovách zlata. Lepší, než jedna velká zlatá cihla je kombinace menších slitků např. unce. A lepší než na jednom místě, je mít je rozdělené na více hromádek.
Samozřejmě doma je obvyklé uložit zlato do trezoru a myslet na to i při pojištění domácnosti. Něco málo do trezoru, něco třeba pod kurník a něco do externí schránky…
Jinde než doma? Už se to někde hlásí
Pokud máte uloženo zlato jinde než doma, tak vždy podepisujete smlouvu o úschově a o AML (zákon o praní špinavých peněz). Zlatý poklad pak ztrácí kouzlo anonymity.
Není asi chyba mít něco mál v bankovním sejfu. Ovšem jen něco. Zlato se kupuje zejména jako pojistka právě pro případ kolapsu finančního systému. A je pak otázka, kdyby došlo k „runu“ na banku či bankovním prázdninám, tak za jak dlouho se klienti ke schránkám dostanou. A raději ani nedomýšlejme, co v případě, že by do města vtrhla invazní armáda nebo dopadly rakety.
Schránka v bance stojí podle velikosti od 1500 do tří tisíc korun ročně. Jsou i mimobankovní společnosti provozující bezpečnostní schránky. Cena je sice zhruba dvojnásobná, ale do schránky se můžete dostat kdykoliv, nejen v otvírací hodiny jako u bank.
Někteří lidé si schovávají zlato v sejfech v zahraničí, například ve Švýcarsku. Převoz zlata mimo EU se má podle zákona hlásit celníkům. I v případě, že převážíte zlato do 10 tisíc EUR. I obchodník, který vám zlato prodal, by měla nabídnout možnost úschovy.
Příběhy o „židovských“ domech
Skoro snad v každém starém domě, o němž se vědělo, že v něm před druhou světovou válkou žili židé nebo sudetští Němci, se v minulosti pátralo po pokladech. A někdy i úspěšně. Jen je otázka, zda to nálezcům přineslo opravdu štěstí. Vím třeba o bratrech truhlářích, které nález zlatých šperků ve starém nábytku jen rozeštaval.
Nebo o jednom dědovi, který bydlel v městském domě nedaleko Litoměřic, kde před tím byli židovský kupec. Čas od času chodil po domě a klepal na zdi se slovy „někde tady museli něco schovat.“ Už to byla tak trochu obsese. Kousky zlata zase jiný našel ve starých kamnech, když je rozebral kvůli repasi. Nebo ve staré skříni s dvojitým dnem.
Někteří lidé se na hledání pokladů specializují. Mají kvalitní detektory kovů, znalosti starých map a historických událostí, co kde se přihodilo. Rozeznají i útvary v krajině a třeba „kresbu“ v poli, že by tam něco mohlo být. Jeden z nich je třeba řemeslník na Příbramsku, opravuje střechy, a tak ví, kam se ve staré chalupě podívat…malý poklad jednou dokonce našel i ve starém kabátě na půdě.
Ať už řešíte jak a s kým pořizovat zlato či úschovu, k nezávazné debatě si můžete rezervovat termín a cas zde>>>.
