Mládí v tahu, důchod ještě daleko – relativně. Bydlení má vyřešené, potomka taky, ustál rozvod, našel si druhou ženu. Teď by rád cestoval, ale místo toho řeší prasklou střechu, kotel na hraně a potřebu vyměnit okna. Život.
Nikdy nebral málo. Občas i trojnásobek průměrné mzdy. Ale taky nikdy nežil úplně levně – drahá Praha, děti, závazky, normální tempo dnešní doby. Jenže najednou kouká, jak ho celostátní průměr dohání. A i když v práci stráví třikrát více času oproti době před deseti lety, výsledkem je jen víc unavené tělo a peněženka, která se neplní jako dřív.
Zkusil si spočítat, kolik by dnes vycházel jeho budoucí důchod. Zkoprněl. Nominálně mu to dělá asi 19 tisíc. Manželka je ošetřovatelka s podprůměrným platem.
„To bychom museli prodat dům, co jsme tolik let budovali, a jít někam do garsonky,“ počítal se mnou nahlas.
Milion už není jistota. Je to jen start
Dnes už nestačí mít „něco bokem“. Ani milion korun v padesáti není zárukou klidného stáří.
Zvlášť ne, pokud člověk doufá, že si v důchodu trochu oddechne – zajede k moři, v zimě si dá hory, občas kulturní večer nebo wellness víkend.
Nejde přitom o rozmařilost. Jde o důstojné stáří.
O to, aby lidé, kteří celý život pracovali, nemuseli v sedmdesáti vybírat mezi rohlíky a léky.
Analýzy bijí na poplach
Podle evropské důchodové analýzy jsou očekávané výdaje států na důchody v příštích desetiletích enormní.
Stárnutí populace, delší dožití, menší porodnost – to všechno znamená:
Důchodových příslibů je víc než reálného krytí.
Jinými slovy: státy slibují víc, než si (zatím) mohou dovolit.
A tak roste riziko. Ne toho, že se budeme mít hůř než dnes – ale toho, že nebude dost ani na základní potřeby.
Když roste všechno. Kromě jistoty
S tím souvisí další problém: nedostupné bydlení.
Před 15 lety stál běžný byt 2+1 na Praze 4 kolem 2,6 milionu korun. Dnes? I přes 6,5 milionu.
Mzdy šly sice nahoru, ale ne tak rychle. Reálně mnohým klesly. A nájmy?
Někdo dnes dává půlku příjmu jen za střechu nad hlavou.
Co s tím? Dřív, než bude pozdě
Je fajn nepálit peníze v rodinných rozvodech, právních bitvách a zbytečných nákupech.
Je fajn, když si člověk ještě vydělá – rozložit si úspory chytře:
• část do jistoty (čas je zde největším spojencem),
• část do dynamiky (větší potenciál, větší riziko),
• část na rezervu a pohotovost.
Kdo tohle zvládne včas, má velkou šanci, že nebude v důchodu závislý jen na státu.
A že si ho taky trochu užije.