V nabídkách se to jen hemží zajištěnými, garantovanými investičními nástroji. Používání tohoto termínu by mělo být zákonem zapovězené. Je to totiž blud, lež chlácholící naivní střadatele. Žádná investice není zajištěná.
Zlatý standard, kdy americký dolar byl kryt zlatou rezervou, je už dávná minulost.
O peníze budou lidé přicházet ať je ochrana spotřebitelů sebevětší. Brzy se mají zpřísnit zákonné podmínky pro investiční fondy. Budiž. Stejně to nezabrání tomu, že mnozí střadatelé naletí na očividné pohádky o snadném a garantovaném zbohatnutí.
Často je za ztrátou úspor či pád do dluhů naivita. Někdy ale také smůla a běh událostí o nichž člověk nemohl mít ani páru. Za řadou ztrát ani není podvod, jen zkrátka investiční riziko.
Jeden můj známý přišel o tři čtvrtě milionu při investici s měnovými páry ze dne na den. Naštěstí šlo jen o výnos, vložený základ mu zůstal. Další utopil všechny úspory v akciích v roce 2008. To je riziko každého investování. Kdo nejde s davem, většinou ale vydělá. Pravda, zjednodušená poučka „nakupovat dole, a prodávat nahoře“ je velmi zjednodušena. Většinou, že dané aktivum bylo dole nebo nahoře je vidět, až zpětně. Ano jsou zde predikce, poměrové ukazatele, fundamentální a technické analýzy. Ovšem velmi funkční je i průměrování. A především porozumění danému aktivu.
Investujme do toho, čemu rozumíme a kde nás baví se v tom vzdělávat.
Garantujeme vám od mínus dvou do dvanácti procent ročně. Dobrý, ne?
I v komerční bance klientovi nabídnou různé fondy podle toho, zda je konzervativní nebo se nebojí většího rizika, ale vždy připomínají, že výnos může být od mínus dvou procent do plus dvanácti.
Střadatel by nikdy neměl dávat do investic peníze, které potřebuje na chod domácnosti, nikdy ne všechny své hotovostní úspory. A už vůbec by si na investice neměl půjčovat!
Vždy by mělo jít o částky o které vlastně může přijít, a nesníží to jeho životní úroveň. A znovu opakuji, nikdy také nedávejme peníze do toho, čemu nerozumíme, jak funguje.
Švýcarské vrásky
V investicích se točí hodně různých pojmů. Není třeba z toho vůbec ztrácet hlavu, protože ten hlavní pojem je jasný: neexistuje žádný 100 % garantovaný výnos. Když se rozběhnou vybrat z vkladů peníze všichni klienti, tak to neustojí sebevětší banka či investiční společnost, respektive fond, se sebedelší tradicí. Vždyť i velká švýcarská banka Credit Suisse teď balancuje nad propastí ekonomického propadliště…
Až co je doma, to se počítá.
Na běžném účtu nebo v plechovce pod postelí. To je jedno. Důležitá je možnost okamžitého použití. Likvidita. Hotovost, ať už ve formě peněz, zlata nebo stříbra (i to je hotovost) je to, co skutečně její držitel má v ruce a není závislý na tom, zda finančníci dodrží své závazky.
Firemní dluhopisy?
No…, možná raději do casina
Na druhou stranu je dobré zkoušet točit „přebytečné“ peníze, úspory. Ale ve více liniích. Dvě prodělají, jedna královsky vydělá, celkový výsledek je uspokojivý. Každopádně nelze si myslet, že vložím někam peníze a automatický sklidím výnos.
Stavebko a penzijní spoření
Nemusí ani vždy jít jen ze své podstaty o riskantní investice. Konzervativní nástroje jako je stavebko a penzijní spoření dnes lidem, kteří si tam odkládali peníze celý život, radost nedělají. Dluhopisy? Dnes, kdy jede celý svět na čím dál větší dluh? A ruleta jsou i firemní dluhopisy.
Potrvá to ještě nějaký čas, ale obávám se, že lidé, kteří uvěřili pohádkám o bezpečných investicích, zajištěných čímkoliv a strčili peníze do velkolepých například stavebních projektů budou rádi, když svůj vklad vůbec uvidí zpátky.
První černou vránou je kauza společnosti Premiot, která podle Seznam Zprávy zastavila developerský projekt na Praze 5 a v Harachově, protože jí došly peníze. Zajímavé je, když si uživatel do vyhledávače dá název této firmy, tak mu vyjedou reklamy i na jiné „české zajištěné dluhopisy“. A čím jsou zajištěné? Prázdné slovo bez obsahu. Tyto firmy nejedou na principu tzv. zlatého standardu, jako býval dolar. Nic není zajištěné, pokud to nedržíte samy v ruce.
Zahrajme si Carcassonne
To, že z fondu chodí roční výnos vůbec nic neznamená. Hra je uzavřena až se vyplatí i vklad. Je to jako ve známé stolní hře Carcassonne, kde se staví cesty, města, katedrály, pole… Než někomu střadatel strčí své peníze, měl by si jí zahrát s kamarády nebo rodinou.
„Sedlák“ jako investice
Dokud nejsou cesty uzavřeny, nejsou z nich body. Dokud hra neskončila, postava sedláka nesklízí nic a buď se území kolem něho rozrůstá a uzavře se, nebo byl položen na „mrtvou zónu“ bez bodového zisku. Na konci hry může být sice průběžná bodová úroda z ostatních figurek mizivá, ale sedlák může (ale nemusí) postavení hráče z konce katapultovat na vítězství, ovšem až při závěrečném sčítání bodů.
Známe to všichni, když o nic nejde, to jsme všichni vítězové. V momentu, kdy jde do tuhého a člověk někam reálně vloží své úspory, tak začnou pracovat dvě zákeřné emoce. CHAMTIVOST a STRACH. Pokud ke znalostem o fungování investic nepřidáte zpracování těchto dvou emocí, může se snadno stát, že tato výhra nebude patřit vám.
Sdílejte své zkušenosti v komentáři níže. 👇👇👇. Děkuji.