Češi se na penzi plánují zabezpečit hlavně sami. Na stát se spoléhá třetina a jen osm procent očekává, že se o něj postarají děti. Nejméně na své potomky spoléhají lidé těsně před penzí. Vyplynulo to z průzkumu KB Penzijní společnosti na vzorku tisícovky respondentů.
„Průměrné příjmy v penzi oproti ekonomicky aktivnímu věku klesají o více než polovinu, to je o 17 tisíc. Pokud žije člověk sám, s průměrnou státní starobní penzí okolo 15,5 tisíce mu doslova spadne životní úroveň,“ říká Vladimír Jeřábek z KB Penzijní společnosti.
Podle průzkumu si na penzi plánují Češi především naspořit – 45 % k tomu využívá penzijní spoření, 31 % si spoří mimo.
„Pokud bychom začali spořit ve 25 letech, měli bychom si měsíčně odkládat zhruba deset procent příjmů. Naspořeno bychom měli mít ideálně nejméně dva miliony korun, a to v dnešních cenách,“ dodal Jeřábek.
Myslet sám na sebe co se stáří týče, s tím se nedá nic jiného než souhlasit. Stát? Ale kdeže ty budoucí důchody budou, i když se pořád valorizují. Otázka je, kde na to stát při stárnoucí populaci bude brát. O čem bych ale už vážně pochybovala jsou obecně penzijní společnosti jako onen zajišťovací nástroj. Všechno je jako na houpačce, pravda, a tak si nedělejme hluboké vrásky z jejich momentální výkonnosti v poměru k inflaci.
Ale stejně je to o tom, že své peníze dávám někomu do ruky, aby si s nimi dělal, co chtěl a (snad) mi pak z nich poslal výnos. A člověk ani neví, do čeho vlastně taková společnost investuje? Do věcí kdesi daleko ve světě, o kterých střadatel stejně pramálo ví? To je jízda do zatáčky se zavřenýma očima.
A co je to za slib, když rovnou fondy říkají, že výnos může být od mínus dvou do plus dvanácti procent ročně nominálně? Příslibem nezarmoutíš.
Nejlepší zajištění na stáří je podle mne vlastní střecha nad hlavou, dobré vztahy v rodině, a finančně klidněji se žije, když se daří udržet či rozvíjet případné dědictví. Samozřejmě, všechno chce práci, starost. Nájem nepadá z bytu po mamince automaticky…
Ideální je mít pozemek a také nějaké to zlato. A když není na jednorázový nákup, tak řešením je spoření do zlata. Je to něco jasně hmotného, fyzického, není to o tom, že spoléhám, co mi z mých peněz někdo uvaří a pak se modlím, aby to nepromrhal, nebo to nesemlela skutečná světová krize. I zlato jde jednou nahoru a podruhé dolu. No a? Je to tak jako tak zajištění určitě jistější než bankovky pod prknem nebo poslané kamsi někomu.
Ať už řešíte zajištění, úschovu či máte jiné otázky, k nezávazné debatě si můžete rezervovat termín a čas zde>>>.
