To, jak se člověk chová k druhým, je karma. A ta je zdarma. Už mockrát jsem si to ověřila. Opravdu se vyplatí být vstřícný k druhým a nehledět na lidi jen ve stylu „zadarmo ani kuře nehrabe.“ Proč za vším hledat něco navíc.
Nedávno staršímu pánovi nechtěl parkovací automat vzít mince. Kartu u sebe neměl. Tak těch dvacet korun jsem zaplatila za své. Pán mne hned dával dvacetikorunovou minci. Nevzala jsem si ji. Moc jsem o tom nepřemýšlela, prostě jsem pomohla, a dvacku, za níž si člověk už téměř nic nekoupí nevzala. Ta situace mne jen trochu zdržela. A i to bylo vlastně dobře.
Díky tomuto zdržení na stejném parkovišti a vedle mého auta zaparkoval můj klient. Byli jsme rádi, že se vidíme. A při té příležitosti mi předal kontakt na kamaráda, který chce poradit s investicemi.
Mohla jsem tak novému klientovi obratem dát vědět, a další den jsme už spolu seděli za jednacím stolem u dobré kávy a v pohodě.
Někdo by řekl náhoda. Já se nad tím ihned zamyslela a říkám karma je zdarma, a to jak v malých, tak velkých věcech.